Zelená Šumava

• Každý návštěvník Šumavy je obklopen zeleným mořem lesů táhnoucích se od obzoru k obzoru. Vysoká lesnatost Šumavy je dána příznivými půdními a klimatickými podmínkami, které již od poslední doby ledové napomáhají zachování a obnově zeleného království.

• Původně na většině území převládaly přirozeně smíšené horské lesy, se skupinovým zastoupením buku, smrku, jedle a klenu. Pouze na nejvyšších hřbetech a vrcholech (nad 1200m n.m.) a v podmáčených mrazových polohách šumavských plání zcela dominoval smrk.

• Kromě dlouhodobých změn klimatu to byl právě člověk, kdo nejsilněji ovlivnil druhovou skladbu a strukturu šumavských lesů ve prospěch stejnověkých kulturních smrčin. V období prvních osadníků to byli hlavně skláři, kteří od 14. až do 18. století káceli nejvíce buky a jedle, které potřebovali k výrobě potaše a na vytěžených plochách a v okolních lesích pásli svůj dobytek. Ještě v nedávné době (až do vyhlášení NP Šumava v roce 1991) byly na velkých plochách po kalamitách vysazovány smrky a to především z hospodářských důvodů.

• Výsledkem několik staletí trvajícího spolupůsobení přirozených vlivů a lidských zásahů je, že nejrozšířenější dřevinou současných šumavských lesů je smrk a to i na těch místech, kde by v původním lese výrazně převažoval buk s jedlí.

• Současné kulturní smrčiny jsou více než původní smíšené lesy náchylné k poškození větrem nebo přemnoženým podkorním hmyzem. Jak se to opakovaně stalo již v minulosti např. v roce 1870 a podobně i v roce 2007 v důsledku orkánu Kyrill. To je důvod, proč chce Správa NP a CHKO Šumava postupně přeměňovat uměle založené stejnověké smrčiny na porosty blížící se původním smíšeným lesům nižších poloh Šumavy.

• Tato dlouhodobá citlivá opatření s maximálním využitím přírodních procesů (např. přirozené zmlazení) mají za cíl obnovit stabilní společenstva, která budou ve svém dalším vývoji lépe odolávat měnícím se klimatickým podmínkám a dalším neočekávaným vlivům.  

• Zaměstnanci Správy NP a CHKO Šumava ve spolupráci s řadou šumavských firem se věnují pěstování jedlí, buků, klenů, jeřábů, borovic a tisů, které vysazují na uvolněné lesní světliny i pod ochranu stojících stromů, aby i naši potomci mohli obdivovat zelenou Šumavu.

• Každý návštěvník NP, který při svých toulkách Šumavou spatří malé sazeničky krčící se v okolí pařezů a vývratů, se tak může přesvědčit, že k otázce obnovy původních druhově pestrých šumavských lesů přistupují jejich správci opravdu zodpovědně.