Bechyně
Původně knížecí hradiště v Bechyni, zmiňované již v 9. století, stojí na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Z majetku pražských biskupů "pustou horu Bechyni" získal před rokem 1268 král Přemysl Otakar II. a vybudoval zde kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského v předhradí bylo založeno město, roku 1323 obehnané hradbami. K mohutnému opevnění hradu došlo v 15. století.
Od sedmdesátých let 13. století docházelo ke střídání majitelů; roku 1340 Bechyně byla i v držbě pánů ze Šternberka (znovu v letech 1477 až 1530, pak 1596 až 1715), od nichž ji získal v roce 1367 markrabě Jošt. Za Bechiňů z Lažan došlo na přelomu 1422-1423 k vypálení města husitským hejtmanem Janem Hvězdou z Vicemilic; hrad však byl dobyt Prokopem Holým až v roce 1428.
Z nejstaršího sídla, přestavovaného zejména v roce 1477 a pak v letech 1510 až 1527, jsou podnes dochovány části dvou podélných staveb, spojených příčným křídlem, jež bylo v době renesance připojeno k nově vybudovanému tzv. Vokovu zámku. Čtvrté křídlo, ukončující jižní stranu nádvoří, bylo v roce 1791 strženo.